Dodatečný nekrolog
více zde
Je to už více než třiadvacet let, co jsem byl pozván na tehdejší hudební agenturu PKS, abych se v té době jako její profesně nezařazený člen účastnil konkurzu k připravovanému programu pro zpěváka Arnošta Pátka. Doslechl jsem se, že kapela bude dělat pop, ale hrát by ho měli rockeři, což je podle mne jediná kulturní forma prezentace tohoto žánru. Stejně mě hrozila ztráta svobodného povolání(tehdejší právní statut-volná noha), protože po odchodu z Karamelu na podzim 1984 jsem nebyl profesionálně zastupován. Markýzové, s kterými jsem vystupoval byli tzv. Lidoví hudebníci - krásný název. Písničky, které se měly dělat jsem znal z rádia. Byly nahrány různými partami, většinou tanečními orchestry, tudíš velmi decentně, poplatně té době. Ale když jsem zjistil, že v kapele má být Eda Šejnoha (Orient) a Petr Štěpánek (Odyssea) a že to celé má pást Petr Hanig s Jirkou Brodským, řekl jsem si, že prachy nesmrdí a třeba to uděláme lépe než je to nahrané, což zase nebyla ažtak velká výzva. Zkrátka jsem neměl moc na výběr, pakliže jsem chtěl zůstat profesionálním hudebníkem. Turbo, které bylo tehdy pod PKS a také hledalo basistu, nakonec po Jirkovi Vondráčkovi nikoho nevzalo, přesto že jsem na jejich konkurzu také byl a Ríša Kybic mi řekl, že se mu to líbilo.Nějaký čas hráli kluci bez basy.Basové linky obstarával Martin Laul na klávesy.To byla zaplaťpánbůh tehdy pro nás basisty jen chvilková móda. Konkurz k Arnoštu Pátkovi, který jsem dělal společně s Robertem Kodymem - on na kytaru, kterého protěžoval Petr Hanig, ale stejně nebyl přijat, protože nezahrál dobře, jsem udělal. Zde jsem se poprvé setkal s Arnoštem, pro mně nevídaně hudebně talentovaným a vstřícným klukem. V podstatě jsme si okamžitě hudebně rozuměli. On ať vzal do ruky cokoliv, ihned na to zahrál. (Jednou na Slovensku jsme ho vyhecovali, aby si půjčil v baru, kde jsme po kšeftě kalili od místního barovkáře trumpetu. On si jí vypůjčil a k našemu údivu na ni slušně zahrál!) Na vystoupeních se doprovázel na kytaru, uměl na bicí, na basu, hrál na piáno, složil si většinu písní, které měl v programu.Odehrál jsem s ním více než sto vystoupení a ani jednou jsem ho neslyšel zazpívat falešně! Tohle všechno uvádím proto, neboť si nejsem zcela jistý, že je to dostatečně známo. Arnošt nebyl žádná rychlokvaška vyrobená nějakým hudebním producentem. Petr Hanig, který měl za sebou spolupráci s Lucií Bílou nebo Víťou Vávrou zde působil pouze jako kapelník. Je pravdou, že v té době byl redaktorem v Československém Rozhlase, čož bylo nepochybně pro soubor přínosné. Arnošt, tak jak jsem ho měl možnost poznat byl zkušený a v podstatě skromný muzikant, kterého v létě 1986 proslavil jeho tehdejší hit ¨Poslední prázdniny¨. Následovaly další, ale ty už neměly takový ohlas. Proto se v podstatě pro nezájem pořadatelů program po roce zastavil a Arnošt se posléze stáhl do soukromí. I když si mě kolegové za toto mé působení v Arnoštově kapele často dobírali, musím uvést, že profesní a profesionální požadavky, které na nás byly kladeny by málokterý z nich splnil. Pro mně osobně to byla důležitá a velmi poučná životní i hudební zkušenost.
